Krakonošův cyklomaraton 2021

Dneska to u od rána vypadalo dost výživně. Už v 8, kdy jsem dorazil, bylo teplo. Klasicky se rozjet a rozhejbat. Bylo nás hafec, kam se na nás hrabou Hujerovci. Na start se stavíme už půl hodiny před startem, abychom bylo vepředu. Stojím přímo na první lajně Balík za mnou je dost slušnej.

Start

Podle domluvy se chci držet vepředu a tak nějak korigovat tempo. Nikdo jet nechce, tak beru jedničku Jedu tak, aby nikdo nechodil moc přese mě, ale aby se nejela kudla. I tak po dojezdu vypŕaví Matyas Fanderlik: „Já nadával. Ptal jsem se Davida kdo jede špici. A on jen suše odvětil Jádro ty vole.“ Ale pomaleji to moc nešlo, to by za to někdo vzal. Před sebou mám zaváděcí auto, motorky, policii. Taky přijíždí novinářský auto. Úžasnej pocit I tak jsou tam tři pokusy o jakýsi únik, který poctivě lepim Naštěstí nebyly na kudlu, takže to dolepit šlo I tak si říkám, že tohle bude někde asi chybět Špici držím asi 10 km. Vystupuju si a chytám se nějaký skupiny. Nakonec zjišťuju, že je tam Thomas Cupl a František Maroušek Jedu s nima. Tempo se jede dost slušný, ale točíme se na špici asi ve 4, přestože je nás 20. Vedro je místy šílený. Najednou ze zahrady kropí borec lidi hadicí. Chci pod tu vodu tolik, že mi až vyplo, vzal jsem levou a nedošlo mi, že by za mnou mojl někdo bejt. Jsem tam zavřel jednoho z trojice, co tahala se mnou. Omluva, zasmáli jsme se a dál hrneme nahoru. Dojíždím Richard Stejskal, kterej jede dlouhou Divil se, že až teď. Řikám, že jsem to rozjížděl a jedu už v poklidu. Prej ať jedu s nimi. No cejtil jsem se jel se svou skupinou Pod Pomezkama už mi cukaj lejtka a začínaj tahat. To není dobrý. Tuším křeče… Ve stoupání na Pomezky si vystupuju ze skupiny a jedu si svý tempo. Závěrečná střecha přes 20% vypadá děsivě Ale je tam banda fanoušků Jsem nahoře, dojel jsem Davida. A křeče nic Beru bidony s vodou. Jeden rovnou celej na sebe. Levá na hlavní. Teď už jen dolů a roviny, tady by mi to mělo sedět. Flák, křeč jak prase v lejtku. Ani z kopce nešlo jet. Tak vyvěsit nohy, za jízdy protahuju, roztáčím to. David mizí. Chvíli je to dobrý, chvíli špatný. Už křečuje i druhý lejtko. Dole houpačka, lehce nahoru. Průšvih, zašvihly se obě total. Nespadl jsem. Zastavuju a protahuju se. Zjišťuju, že v pelotonu mě zná dost lidí. Pokřikují na mě Jádro Ať jedu s nimi, co se děje a tak. Nejvíc mě překvapil borec v dresu Ghost, to vůbec nevim kdo byl Nakonec to nějak rozhejbu a jedu do cíle. Ze začátku musím jen dl 100w, jinak se křeče vrací. Na parkovišti pak mě zachraňuje cizí tým, který mi dolejvá vodu, moc díky Byli v civilu, tak nevím kdo to byl Přes 30 km souboje s křečemi jsem v cíli

Nejdřív jsem si říkal, že jet začátek schovanej a šetřit, mohl být lepší výsledek, jelo se mi jinak super. Ale za ten zážitek to stálo a snad to aspoň trošku pomohlo klukům, tým nakonec