Plán jasnej, regenerační jízda. Původně jsem přemýšlel o Methanolu, ale říkal jsem si, že to si nechám na svižnější jízdu do lesa… Chyba 
První zážitek hned po výjezdu. Asi 300 metrů od baráku, za Riegerákem, je krátký úsek k hlavní. Jedu prostředkem svého pruhu, proti jedou auta. Odbočuju doprava. V tu chvíli na mě řve někdo, že jsem jel prostředkem. Otáčím se. Auto, který jelo za mnou. Odpovidám: „A co máš za problém?“ Vrací se nějaká vlna urážek. Jelikož od křižovatky na náměstí Jiřího je úzký esíčko a proti vidím zase auta, radši se držím na prostředku, protože tuším, že tento inteligent by se tam cpal za každou cenu, tím spí teď Za esíčkem najedu ke kraji. Auto vedle mě. Spolujezdec hlavu z okna a řve na mě: „Ty jsi ale zamr*anec zamr*anej.“ 
No velká kreativita potvrzuje vysoký stupeň inteligence tohoto jedince 
Ukazuju mu, že je jednička a řvu na něj: „Ahooooj.“ Ještě ke všemu jsem z toho zapomněl odbočit na Nymburk a musel se tak do Velkého Zboži crcat po stezce slalomem mezi cyklisty, bruslaři, chodci, dětmi, pejsky a jinými živočichy To vše mělo za následek, že v Nymburku jsem byl přesně v tento moment Křižovatka Poděbradská – Palackého třída. Jedu od Poděbrad do centra, po hlavní. V mém směru skupina čtyř lidí na kole. Záměrně píšu lidí na kole, o cyklisty se evidentně nejednalo Jedou stejným směrem. Pro nemístní, jsou tady dva pruhy. Pravý logicky pro odbočení do prava, k nádraží. Levý rovně do centra. Lidi na kole jedou pravým pruhem u pravého kraje. Já najíždím do levého pruhu, chci rovně. Jedu v tu chvíli 36 km/h. Přesně na hranici křižovatky jsem vedle lidí na kole. A v tu chvíli se to stalo 
Bez jediného náznaku to strhnou do leva Ani nevím jak, ale stíhám narvat páky na doraz k beranům. Kola flek. Tancuju ve smyku. První člověk na kole projel. Druhej má mezeru. Pouštím páky. V tu chvíli už jsem ze sedla a proletím před druhým. Neudržím se: „Ku*va takhle se jezdí?“ Ufff, to bylo vo fous Za kruháčem brzda. Jakýsi vozítko, tříkolový, jede 25 km/h. Jenže za ním auto s vlekem, takže předjet je můžu až za mostem přes Labe. Za Nymburkem, abych se nenudil asi, nevím odkud, tipnul bych, že vyskočil z asfaltu – bažant Stihnul to akorát, jen jsem mu načechral ocas Ze Zvěřínku až do Sadský dojíždím kolo, trekový. Jedu rege, ale i tak to trvá podezřele dlouho. No má tam elektromotor Když ho míjím. „No ty to teda valíš. Chceš závodit?“ Chudák, kdyby věděl, že jedu regeneraci 
Aspoň jeden pozitivní moment na závěr, v Pískovce jsem potkal kapacitu strukturovaného tréninku Thomas Kolínský 
No responses yet