Přebory 🙈

Na dnešek byl naplánovaný závod Unlimited KM Trading CZ smečky Sice jsem si v pátek zapomněl tretry, ale v sobotu jsem se pro ně otočil do Poděbrad, takže ready. Ráno jsem měl pár geniálních (čti debilních) nápadů První bylo muesli k snídani (jindy snídám sladký pečivo). Druhej jet na sraz na kole Snažil jsem se jet lehce. Šébr dolů pouštím na 86,5 km/h. Uprostřed kopce zjišťuju, že tam zleva chybí stromy. Poryv zleva. Div jsem nesbíral šišky v lese Rozvlnilo se to solidně, ale ustál jsem to. Sraz. Je sranda, ostatně jako dycky. Tahle parta je prostě fajn. Jdeme se rozjet. Samozřejmě se většinu času držím na špici. Parťáka mi dělá Mathieu Van der Lick alias Matyas Fanderlik Nadšeně se hlásí do Deníčku, což je vidět i v galerii Za chvíli trumfne i večerníčkový fanynky Objedeme kolo, v cíli zvedám ruce nad hlavu, aspoň teď si to užít Potřebuju na záchod, to je to blbý muesli, ale není kam. Do toho už od Brna mám zatuhlej krk. Stavíme se na start. Povel a vyrážíme. Sjezd se jede opatrně, do 70 km/h, jak je tady zvykem Končí pravou a pak stojkou. V tý pravý mi vystřelí bolest z krku do hlavy. Trochu ztrácím balanc a zavlním. Nikdo vedle mě nebyl, ale nějak se tam zjevil Petr Gänsel Jsme blíž než bych kdy chtěl, natož v těch 65 km/h. Ještě mi cuknou řidítka. Ale nějak se povede, že se o sebe opřeme. Přesně jak v Brně popisoval Vláďa, dokonce jsem si na to vzpomněl. Oba zatlačíme proti sobě a chytáme balanc. Stihnu se Petrovi omluvit, ale ten se usmívá Pak peklo do tý stojky. Brtníky, ostrá pravá na šotolině a směr nahoru. Blitka = další stojka. Nahoru se jede Mordor. První pětka mi cukne. Petr Gänsel, David Fanderlik, Matěj Rothe, Petr Pavlík, Jakub Conk. S Mathiem a Iwany Armastaja to sjíždíme. V Rybništi se to zvedá znovu. První ještě dávám, druhej ne. V každým kopci se mi chce víc a víc na záchod a bodavá bolest hlavy. První kolo byl úlet. Teď ještě šestkrát Top 5 mi ujela a já zas zbytku. Takže samotka. Aby toho nebylo málo, zvedl se vítr a začala mi probržďovat zadní brzda Dneska je vyloženě můj den Ale držím tam, co se dá. Druhý kolo, včela v helmě. Asi 2 km tam bzučí a já se snažím ji vyklepat Jestli mě někdo viděl, tak se musel děsit, že jsem retard Třetí kolo. Přehmatávám z brzdy na berany zrovna ve chvíli, kdy na nich přistál čmelák Twl jaká je pravděpodobnost takovýhle blbosti? Trochu jsem ho asi přimáčkl, ale pustil jsem bleskurychle. Nestihl kousnout, ufff S kazdým dalším kolem je Blitka výživnější. Vítr mě ničí, ale nevzdám to. V šestým kole mě dojíždí stříbrný auto. Přistihl jsem se, že si na chvilku přeju, aby to bylo zaváděcí BMW a já v šestým skončil. No nebylo Takže hurá do sedmýho. Blitku jsem vyjel nějak silou atomové vůle. V Rybništi dojíždím dva borce na tréninku. Chci do háku, ale jedou pomalu. Jdu dopředu, ale ne dost důrazně. Zahákovali se oni Mě to tak nas-štvalo, že jsem tam nechal velkou. Ze sedla. Dupu. Asi tak sto metrů než mi nastupující křeče ve stehnech vysvětlí, že takhle teda rozhodně ne Ukázněně si sedám do lavice, teda kokpitu a točím. Nohy mi už přijdou prázdný. Ale ve 2/3 kopce se zezadu ozývá: „Twl tohle nedávám. Mám dost. Tak díky, čau.“ Docvaknu poslední třetinku, hupíky ve Vlčí Hoře, poslední brdek a cíl. Na plíce čekám dobře dvacet minut. Chvílema se ani nejde nadechnout. No neflákal jsem to. Pokecáme s klukama a mě čeká ještě cesta domů To byl dementní nápad… Nakonec to dotočím nějak do Jiřetína. Ale je mi už zle z toho jak potřebuju na záchod a motá se mi hlava od toho krku. Takže taxi domů.